V pátek 3.září 2010, tedy druhý den našeho pobytu, nás milá koordinátorka Blandine provedla historickým (velko)městem. Vycházely jsme od residence G. Beaumarié, po ulici Faubourg de Bourgogne doleva směrem k centru města. Musely jsme přejít hlavní tah a tak jsme se vydaly přes ostrůvek kruhového objezdu. Tento ostrůvek zkrášlovaly různobarevné květiny, kamenná fontána a busta místního spisovatele Charlese Péguyho.
K němu a k bustě se váže jedna záhada. Tento básník a esejista, současník např. Émila Zoly, zemřel na bojišti na sklonku první světové války v roce 1914 tak, že mu nepřítel prostřelil levé oko. (Busta byla zřejmě zhotovena v meziválečném období.) Během bombardování Orléans v druhé světové válce někdo prostřelil bustě Charlese Péguyho totéž levé oko...Zajímavá náhoda!
Z kruhového objezdu jsme se vydaly rue de Bourgogne, která je z poloviny lemována bary a restauracemi. Blandine nám nezapomněla říct, že na této ulici se koncentruje noční život a že toho máme náležitě využít...Jak řekla, tak jsme učinili:) Běda však tomu, který se sám touto ulicí v noci vracel...velmi pochybných osob by jistojistě cestou potkal, neb je to doupě přistěhovalecké, kde nekalé obchody jen kvetou!
Z ulice Bourgogne jsme jen odbočily doleva, propletly jsme se malebnou uličkou a octly jsme se u katedrály Svatého Kříže (Cathédrale Sainte-Croix), gotické chlouby města. Jaké nádherné průčelí s portály! Pokračovaly jsme do nedaleké radnice- Hotel Groslot a odtud na náměstí Martroi, jemuž vévodí slavná jezdecká socha Jany z Arku, jež osvobodila město Orléans od nadvlády Angličanů v roce 1429. Za zmínku stojí ještě nedaleký dům Jany z Arku, jenž slouží jako muzeum. Odtamtud jsme se přesunuly směrem k nábřeží řeky Loiry, které je lemováno vysokými štíhlými platany. Na druhé straně řeky se také vypíná moderní polozavěšený most- Most Evropy. Rozhodně jsem nezmínila všechny památky.... Orléans stojí za to navštívit!
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
