V prosinci se nám pobyt začal nebezpečně krátit. Musím přiznat, že to uběhlo tak rychle hlavně kvůli skvělým lidem, které jsme tam poznala. Mezi rodilými Francouzi jsem si našla několik přátel, zejména Renauda a Adélie. Poznala jsem i skvělou Kubánku jménem Juliet a nejvtipnějšího zpěváka Billy Jean, typického Američana Aarona. Nikdy nezapomenu na společné večery strávené hraním francouzských Tarot, pantomimy či hry s pracovním názvem "cachipoter"- to znamenalo myslet si jedno francouzské sloveso a pokládat dotyčnému otázky a uhádnout, které sloveso to je...mnohokrát odpovědi vyzněly mnohoznačně.

A když už se nám blížily Vánoce, rozhodli jsme s uspořádat pořádnou hostinu, kde každý obyvatel residence uvaří jedno jídlo. Jana nám překrásně ozdobila jídelní stůl, který si tak yachoval přírodní ráz. Následovaly jednotlivé chody: ústřice na studeno i za tepla, bílé víno, hrášková polévka, plněné žampiony, bramborový salát, raclette (uzený sýr) zapečený v troubě s bramborami a posypaný bylinkami a několik moučníků: mezi nimi se na prvním místě umístil karamelový dort od Magdy z Polska, jenž si vysloužil přezdívku "Orgasmus".

V listopadu jsme měli možnost přiblížit si typicky americký svátek, a to Den Díkuvzdání, o jehož organizaci se postaral Aaron. Ochutnali jsme pravého krocana, plněného nádivkou z bylinek, vajíčka a housky, bramborovou kaši s nezbytnou omáčkou "gravy".

To Vám byl ale gurmánský pobyt! Vřele doporučuji a někdy Nashledanou v Orléans!

Dne 19.listopadu jsme se s Janou vydaly do Paříže, kam jsme byly jako české studentky pobývající ve Francii pozvány na oslavu Státního Svátku (17.listopadu). Nejprve jsme se ráno zúčastnily výletu do vesničky Héricy, kde 40 let v emigraci žil náš slavný disident Pavel Tigrid. Navštívili jsme jeho dům, seznámili se s jeho dcerou a synem a položili jsme pamětní věnec na jeho hrob, společně s paní velvyslankyní a starostou obce Héricy. Pavel Tigrid si tuto vesničku vybral údajně kvůli jezeru, kde mohl chytat ryby a kvůli lesu, kde rostou hřiby. Zkrátka se tu cítil jako v Čechách!

Večer se nás sešlo asi 200 studentů na Ambasádě, kde probíhal slavnostní večer. Hostem Byl český spisovatel Ivan Klíma, který nám vyprávěl o dobách komunismu. Paní velvyslankyně nám sdělila, že čím víc zemí ve světě poznáme, tím víc si budeme vážit toho, co máme doma...S tím souhlasím!

Poté už následovalo občerstvení a seznamování s novými lidmi. Večer jsme zakončili jak jinak než stylově:) Spolu s dalšími 5 českými studenty jsme zamířili do nedaleké Brasserie a objednali si láhev  dobrého červeného vína...Myslím, že máme nač vzpomínat!

Na organizovaný zájezd na zámek Chambord jsme se vydaly 9. října spolu se skupinou všech Erasmus studentů studujících tou dobou v Orléans. Akce byla organizována studentskou organizací ENS. Vstup jsme měli zadarmo a jako pozvání to bylo milé.

Podnět ke stavbě zámku Chambord dal v roce 1519 kdo jiný než francouzský král František I. Chtěl vystavět honosné sídlo s několika křídly, jenž bylo unikátní v celé Evropě. Za autora unikátního plánu je považován slavný umělec, architekt, vědec a malíř Leonardo Da Vinci. Zámek má čtvercový půdorys s jednou obytnou věží v každém jeho rohu. Centrem zámku je věž uprostřed čtverce, v níž se nachází slavné dvojité schodiště. Na tomto schodišti může jít jeden člověk dolů a druhý nahoru a nepotkají se. Údajně bylo zkonstruováno kvůli případným problémům mezi královnou a milenkami krále.

Unikátním architektonickým zážitkem je výstup po schodišti až na střechu zámku, kde je jednak nádherně vidět do okolí a za druhé seoctnete v neuvěřtelně krásném systému věží a věžiček. Vychutnejte si tu podívanou!

Na konci září jsme já, Hannah a Jana vyrazily na výlet do města Blois, kde se nachází stejnojmenný zámek, jehož křídla jsou vystavěna   ve třech architektonických stylech- gotice, renesanci a klasicismu. Jeho nejslavnější éra byla pochopitelně ta renesanční (16.stol.), kdy si král František I. pozval do Francie italské mistry a nechal postavit většinu zámků v údolí řeky Loiry. Typickým prvkem těchto zámků jsou točitá schodiště. V blois jich je několik, ale nemají zvláštní funkci, tak jako slavné schodiště na zámku Chambord.

Hned v druhém aklimatizujícím týdnu našeho pobytu, 11. a 12. září, jsme měli příležitost navštívit dvoudenní festival s názvem La Caravane de Loire, jenž se koná každý druhý rok na nábřeží řeky Loiry. Město Orléans je jen jednou ze zastávek na trase po řece. Na řeku se sjelo mnoho lodiček i malých plachetnic, které na palubě měly kapitány v dobových kostýmech. Slavnost začala již dopoledne, ale ta největší show se konala večer.

Představte si tmu kolem sebe, kamenné nábřeží u řeky, spoustu sedících lidí na kamenech a rudě žhnoucí řeku, v níž se odrážejí plameny loučí zapálených plujících plachetnicích. K tomu si přidejte magickou hudbu a nechte se jí chvíli unášet. Znenadání se hudba rozezní více a nastává čas ohňostroje...a oddejte se tak jako já sledování a prožívání nejintenzivnějšího entusiasmu v životě...Takový ohňostroj Vám pomalu neuspořádají na Nový Rok v Praze:) Poté si vychutnejte asi hodinový koncert, mísící elektrické kytary s operním zpěvem. Celá kapela se nachází na bílé lodi, kostými zpěvačky i kytaristů jsou jako z pohádky o Ledové královně. Jěště nesmím zapomenout na divadelně/ artistické představení! Čtyři muži a jedna baletka hrají pohádku. Dva z nich mají kostýmy dikobrazů a měří skoro 3 metry díky skákacím botám. Třetí z nich měří asi 4 metry a přdstavuje ohavně velkou kobylku. Však k tomu všemu přidejte světelnou show a na závěr akrobata- námořníka, jenž se vyšplhá na vysokou tyč a pak se spouští hlavou dolů po tyči, ale zastaví se metr nad zemí...téměř jako Cirque du Soleil!

Slavnost doprovázejí samozřejmě průvody lidí a umělců a stánky s místním vínem a občerstvením. Byl to pro mě výjimečný zážitek! Tak tedy v září 2012 se sem přijeďte podívat!

Krásné fotky z celé akce najdete zde: www.ninki.fr/lanuit/cadrebas.html.

V pátek 3.září 2010, tedy druhý den našeho pobytu, nás milá koordinátorka Blandine provedla historickým (velko)městem. Vycházely jsme od residence G. Beaumarié, po ulici Faubourg de Bourgogne doleva směrem k centru města. Musely jsme přejít hlavní tah a tak jsme se vydaly přes ostrůvek kruhového objezdu. Tento ostrůvek zkrášlovaly různobarevné květiny, kamenná fontána a busta místního spisovatele Charlese Péguyho.

K němu a k bustě se váže jedna záhada. Tento básník a esejista, současník např. Émila Zoly, zemřel na bojišti na sklonku první světové války v roce 1914 tak, že mu nepřítel prostřelil levé oko. (Busta byla zřejmě zhotovena v meziválečném období.) Během bombardování Orléans v druhé světové válce někdo prostřelil bustě Charlese Péguyho totéž levé oko...Zajímavá náhoda!

Z kruhového objezdu jsme se vydaly rue de Bourgogne, která je z poloviny lemována bary a restauracemi. Blandine nám nezapomněla říct, že na této ulici se koncentruje noční život a že toho máme náležitě využít...Jak řekla, tak jsme učinili:) Běda však tomu, který se sám touto ulicí v noci vracel...velmi pochybných osob by jistojistě cestou potkal, neb je to doupě přistěhovalecké, kde nekalé obchody jen kvetou!

Z ulice Bourgogne jsme jen odbočily doleva, propletly jsme se malebnou uličkou a octly jsme se u katedrály Svatého Kříže (Cathédrale Sainte-Croix), gotické chlouby města. Jaké nádherné průčelí s portály! Pokračovaly jsme do nedaleké radnice- Hotel Groslot a odtud na náměstí Martroi, jemuž vévodí slavná jezdecká socha Jany z Arku, jež osvobodila město Orléans od nadvlády Angličanů v roce 1429. Za zmínku stojí ještě nedaleký dům Jany z Arku, jenž slouží jako muzeum. Odtamtud jsme se přesunuly směrem k nábřeží řeky Loiry, které je lemováno vysokými štíhlými platany. Na druhé straně řeky se také vypíná moderní polozavěšený most- Most Evropy. Rozhodně jsem nezmínila všechny památky.... Orléans stojí za to navštívit!

Cesta do Orléans autobusem od společnosti Eurolines byla unavující, ale měly jsme příležitost se seznámit s našimi budoucími spolubydlícími, Magdou a Olou z Varšavy. Po náročném vylodění na tramvajové zastávce Libération (Osvobození) s ještě náročnějšími kufry (kam se ty naše 35 kilové hrabaly na kufry od děvčat z Polska) jsme všechny čtyři dívky s nadšením očekávaly, jestli si pro nás někdo přijde vzhledem k tomu, že náš spoj měl 2h 30 min zpoždění. Tak jsme čekaly 5 min, 10 min, 15 min a naštěstí si pro nás přišly naše dvě koordinátorky a naložily naše zavazadla do aut a odvezly nás směrem k residenci, neboli studentské ubytovně, náležící k Institutu pro vzdělávání učitelů (IUFM), která byla naší partnerskou školou. Byly jsme všechny nakonec velmi příjemně překvapeny, jak se o nás francouzské koordinátorky postaraly.

Na residenci jsme se potkaly s dalšími studentkami Erasmu, se švýcarkami Hannah a Amélou a nakonec s Mónicou ze Španělska. Ještě jsem zapomněla zmínit svoji souputovnici Janču. Celkem nás tedy v našem Erasmáckém vrhu bylo sedm, avšak s dalšími obyvateli naší residence jsme se měly tu čest seznámit v dalších dnech...

Na úvod bych všem, kteří přemýšlí o výjezdu na studijní stáž v programu Erasmus, chtěla říct, že podmínky pro vyjetí se mohou velmi lišit podle vysoké školy. Pro mě, jako studentku PdF UHK, nebylo splnění požadavků tak náročné. Stačilo jen vyplnit žádost dostupnou na stránkách zahraničního oddělení UHK v době, kdy je vypisováno výběrové řízení a ještě napsat motivační dopis v českém jazyce. Pro to, abyste byli vybráni, je navíc důležité mít dostatečný počet kreditů, lepší studijní průměr a anagažovanost v oblasti, která vás zajímá. Pokud máte složenou zkoušku z jazyka, kterým budete v dané zemi mluvit, může vám to také výrazně pomoci.

Pokud chcete vyjet do Francie a nevíte si rady s napsáním motivačního dopisu, zkuste postupovat podle návodu na tomto webu: www.student-france.blogspot.com/2008/02/erasmus-fsv-motivan-dopis.html, který mi velice pomohl. Na tomto webu, mimo jiné, najdete užitečné odkazy na Paříž, francouzskof-francouzský slovník, francouzskou televizi TF1, kde můžete sledovat zprávy on-line, vyhladávač městské dopravy v Paříži, atd.

Po sepsání motivačního dopisu neotálejte a zaneste jej spolu s vaší žádostí (kde uvedete preferenční pořadí měst, kam byste chtěli vyjet a seženete si profesora, který vám svým podpisem dá dobrá doporučení) na zahraniční oddělení vaší univerzity a pak už vám nezbývá než čekat, jak to dopadne...

Když budete vybráni a rozhodnete se vyjet, přpravte se na další a mnohem náročnější byrokratický kolotoč, nejen před odjezdem, ale i po příjezdu do vámi vybrané země (v případě Francie to platí dvojnásob!).

Nemůžete očekávat, že  vám stipendium spadne do klína bez vynaloženého úsilí. Dnes to tak chodí se vším. "Aller ou pas?" Jet či nejet? Tak to si každý musí rozmyslet sám. V případě, že se rozhodnete kladně, věřte mi, že taková zkušenost, jakou vám pobyt v cizí zemi přinese, je k nezaplacení. A navíc je tato zkušenost dobrou položkou do vašeho životopisu...Takže huráá do světa!